Jak je to skutečně s umělými sladidly?

Umělá sladidla jsou potravinové doplňky, které nahrazují cukr. Jaké druhy existují, jaké mají výhody i nevýhody oproti běžnému cukru? Dozvíte se v článku.

V podstatě by se dalo říci, že slouží jako náhražka cukru. Vyznačují se sladkou chutí, ale na rozdíl od cukru samotného nemají žádnou (anebo pouze minimální) kalorickou hodnotu. Jsou tedy vyvíjeny s cílem omezit rozvoj obezity, cukrovky a dalších onemocnění spojených s vysokým příjmem cukru. Tyto látky je možné získat průmyslovým zpracováním extraktů z rostlin (např. Stévie), chemickou syntézou (např. Aspartam)
nebo úpravou cukru (např. Sukralóza).

Cílem všech výrobních procesů je získat ideální sladidlo, tedy látku vyznačující se stejně intenzivní nebo intenzivnější chutí než cukr, s nulovou kalorickou hodnotou a žádnou absorpcí z trávicího traktu. Sladidlo, které nijak neovlivňuje metabolismus glukózy, nepodporuje tvorbu zubního kazu a u kterého není prokázána žádná akutní nebo chronická toxicita či kancerogenita ani žádný jiný negativní dopad na zdraví spotřebitele.

Všechny dnes používané přípravky se této ideální definici alespoň blíží.

Použití umělých sladidel se stalo velmi populárním právě díky těmto jejich vlastnostem a v dnešní době mají své zastoupení ve většině odvětví potravinového průmyslu. Ačkoliv se mnohé studie snažily prokázat nebezpečí vyplývající z užívání regulací schválených umělých sladidel, do dnešní doby neexistuje žádný přesvědčivý důkaz, který by tato tvrzení podporoval (při dodržení doporučené denní dávky). Tyto přípravky jsou nicméně stále více nadužívány, a i přes jejich relativní bezpečnost se některé nežádoucí účinky mohou objevit. Mezi spekulované patří negativní alterace (změny) střevní mikroflóry, které by mohly podporovat rozvoj chronických střevních zánětů. Některé zdroje uvádí možné zhoršení migrén u osob, které na ně trpí. Určité přípravky také mohou po jejich požití zvýšit chuť k jídlu a nepřímo ovlivnit uvolňování inzulinu mechanismem nesouvisejícím s metabolismem cukru.

Tento odstavec tedy můžeme uzavřít tvrzením, že umělá sladidla mají své výhody v mnoha ohledech, ale tak jako u většiny látek je nutné nepřekračovat denní dávku a nenahrazovat jimi vyváženou stravu.

Sukralóza

Nejčastější a nejpoužívanější sladidlo, vzniká chemickou úpravou cukru. Tato sloučenina je 600x sladší než běžný cukr. Při průchodu organismem se metabolizuje pouze z 15 % a většina tohoto množství prochází tělem nezměněna. Sukralóza je jedním z nejpopulárnějších umělých sladidel a je široce dostupná.
Výrobci ji přidávají do řady produktů od žvýkačky po pečené zboží.

Relativním nedostatkem sukralózy je její sklon k tepelné degradaci a tvorbě potenciálních škodlivých sloučenin.
Tento efekt je popisován při teplotách nad 110 °C.

Tepelná nestabilita studie>   

Steviol-glykosidy

Steviolové glykosidy jsou chemické sloučeniny odpovědné za sladkou chuť listů jihoamerické rostliny Stevia rebaudiana. Uvádí se, že jsou 30x až 320x sladší než běžný cukr. Izolují se ze sklizených stéviových listů několikastupňovým postupem: sušení, macerace, srážení a odbarvování, iontová výměna
a vícenásobná krystalizace. 

Aspartam

Je 220x sladší než běžný kuchyňský cukr. Není tepelně stabilní, a proto se používá ve slazených nápojích, žvýkačkách, ale také v mražených dezertech a podobných výrobcích. Obavy tato látka vyvolává zejména proto, že podle některých výzkumů způsobuje rakovinu mozku a odumírání mozkových buněk. Díky těmto tvrzením byl aspartam jedním z nejvíce zkoumaných sladidel dnešní doby. Většina studií však tvrzení proti jeho bezpečnosti nepodporuje, alespoň při standardně využívaných koncentracích. 

Acesulfam draselný

Acesulfam je bílé krystalické sladidlo, které je asi 200x sladší než cukr. Má dlouhou trvanlivost a také odolnost vůči vysokým teplotám a kyselému prostředí. Toto ho činí vhodným pro přidání do pečených jídel a potravin vyžadujících dlouhou trvanlivost. Do nealkoholických nápojů se nejčastěji přidává v kombinaci s jinou látkou, 
např. s aspartamem.

Sacharin

Tato látka, která byla objevena již v roce 1879, je 300x sladší než cukr. Jeho lehce nahořklá pachuť je regulována mícháním s jinými sladidly. Vyrábí se z uhlí jako vedlejší produkt. Synteticky se vyrábí z toluenu. Sacharin se přidává jako sladidlo do nealkoholických nápojů, potravin pro diabetiky, nízkoenergetických potravin, žvýkaček, zavařenin, majonéz, hořčic, stolních sladidel, vitaminových přípravků a některých druhů piv včetně nealkoholického a do cukrovinek. Přidává se také do zubních past, ústních vod nebo pomád na rty.

Cyklamát

Cyklamát (též označovaný jako cyklamát sodný) je umělé náhradní sladidlo, asi 30–50x sladší než cukr.
Je jedním z nejstarších sladidel. V roce 1969 byla prokázána jeho role při vzniku rakoviny močového měchýře
a byl následně zakázán ve Spojených státech. Důkazy byly nicméně shledány nedostatečnými, a proto se tato látka stále využívá mimo jiné v EU.

Na závěr

Budeme-li se držet základních výživových doporučení a vyvarujeme-li se jakéhokoliv jednostranného stravování, lze považovat všechny přídatné látky včetně aspartamu za látky bezpečné.
To platí za předpokladu, že i výrobci potravin budou dodržovat potravinářské předpisy a respektovat určitá omezení, která pro přídatné látky existují.